Kronika jedné katastrofy – zákaz německé jaderné energetiky

Uveřejněno dne 9 srpna 2019 000 12:04

O tom, jak se jedna z evropských zemí (Německo) vzdala nejmodernějšího a nejefektivnějšího zdroje energie a snaží se ho nahradit těžkopádnými, neefektivními zdroji. (délka blogu 10 min.)

Je to nelogické. Jaderná energie je extrémně efektivní, levný zdroj. Neničí životní prostředí – neprodukuje CO2. Nejprve jsme ji vynalezli a vylepšili – a potom elektrárny zavřeli.

Možná si řeknete – co je nám po nich. Jejich věc. Když si Německo chce mermomocí uzavřít cestu k levné energii, ať si poslouží.

Německá cesta je ale také poučná. Přečtěte si nejen o tom, proč došlo ke zběsilým změnám – chytří se poučí, jak se to dělat nemá…

Ze 100 na 0 – během pár desetiletí

“Jak se to vlastně všechno mohlo vůbec stát?” nabízí se bezmocná otázka. Vláda přece od roku 1949 až do roku 1982 vývoj jaderné energetiky podporovala… V roce 1973 chtěla dokonce vláda vyřešit naftovou a tedy i energetickou krizi vybudováním 40 jaderných elektráren. Úřady pořádaly osvětu, zvaly návštěvníky k prohlídkám už existujících jaderných elektráren, vysvětlovaly principy technologie, zpětného využití jaderného odpadu a plánovaly jeho konečné uskladnění v solném dole Gorleben. Všechno mohlo být úplně jinak…

Sedmdesátá léta

Ne že by už v sedmdesátých letech neprobíhaly občasné protestní akce. Aktivisté se už tehdy angažovali při stavbě jaderné elektrárny Brockdorf. 1976 se tam sešlo 30 000 demonstrantů. O rok později jim vadila stavba elektrárny v Grohnde. Ve stejném roce se jim dokonce podařilo vybojovat zastavení stavby Brockdorfské elektrárny. Politici jsou zkrátka vydíratelní a občas se chtějí zalíbit hlasité hrstce svých voličů.

Three Mile Island

Přelom nastal roce 1979. Stalo se něco, s čím předtím vlastně nikdo se vší vážností nepočítal. V americké jaderné elektrárně Three Mile Island došlo k havárii, spojené s částečným tavením jaderného paliva. Poničena byla zhruba třetina reaktorové nádoby. Unikající izotopy se dostaly do strojovny a jejího blízkého okolí.

Havárie měla následky i ve vzdálené Evropě. V západním Německu zaznamenali odborníci zlom v myšlení obyvatelstva. Zatímco se dřív jezdili lidé na jaderné elektrárny dívat nebo se o nich informovali, teď už přijížděli s předem hotovým míněním plným předsudků. A jako vždy – svou nechvalnou roli sehrála média.

Osmdesátá léta – vláda zezelenala

V roce 1981 se vláda rozhodla znovu začít se stavbou v Brockdorfu. Akce vyvolala reakci do té doby nevídaného typu. Na (mezitím už zakázané) demonstraci (tentokrát se politici dali vydírat jen částečně) se sešlo 100 000 lidí. Není divu, že při ní došlo také k násilí. Létaly kameny a zápalné bomby, kdosi z davu se pokusil lopatou ubít policistu, který se probořil ledem v zamrzlém příkopě.

Rok 1982 přinesl další změny. Kancléřem se stal Helmut Kohl. Do německého parlamentu se kromě toho dostala poprvé … strana Zelených. Měla teď velkou mediální podporu a dostatek pozornosti. Velký hon na jadernou čarodějnici mohl začít.

To, že v roce 1986 proběhla havárie na černobylské jaderné elektrárně, rozhodně klidu nepřidalo. Zase jednou se ukázalo, jak jsou politici ve skutečnosti slabí. Zelení se cítili být potvrzeni ve svých alarmistických zkazkách. Co na tom, že se v Černobylu jednalo o jiný systém a hlavně totalitní přístup k věci a absenci zpětné kontroly, tedy podmínky, které byly nesrovnatelné se západním světem… K Zeleným se hned nato v honbě na přízeň voličů přidala další politická strana – SPD (obdoba české ČSSD).

Začalo být zřejmé, že se jaderná energetika bude muset v budoucnosti potýkat s politikařením stran, které se snaží zalíbit neodbornému publiku. Celý moloch pak budou pohánět stejně neodborní novináři v touze po nových pokud možno co nejskandálnějších titulcích.

I když je to vlastně nelogické (typy jaderných elektráren a tedy i možnost, že by mohlo dojít k haváriím jsou ve východním bloku a v západním bloku různé), stala se nehoda v Sovětském Svazu výhybkou, která přehodila kolo německých dějin na kolej, odkud zatím není návratu.

Jaderná energetika východního typu v NDR

Ještě předtím, než byl v roce 2000 uzákoněn odchod z jaderné energetiky úplně, byly na řadě jaderné elektrárny v NDR, která skončila svou existenci po převratu v roce 1989. Čtyři jaderné bloky v Lubminu byly odstaveny už v roce 1990. Stavba další budoucí elektrárny ve Stendalu v té době trvala už 15 let. Ten, kdo ví, jak to vypadalo v NDR se stavebními materiály, si umí představit… proč. Stavba byla hned po revoluci zastavena.

Na rozdíl od západní části země neměla NDR problémy s uskladněním vyhořelého paliva. Odváželo se do Sovětského Svazu. Zatímco high-level odpad zmizel k recyklaci v zemi Velkého Bratra, uskladňovaly se ty opravdu nepotřebné low-level odpady v podzemním úložišti Morsleben.

Porevoluční stav

Po revoluci se situace trochu uklidnila. Lidé měli jiné starosti a radosti. Strana Zelených z politiky na čas zmizela – nedosáhla potřebných pěti procent. Politika se toho snažila využít a obsloužit touhy nazelenalých voličů tím, že provedla dalekosáhlé reformy. Zmizely monopoly, výrobci elektrické energie se museli začít zabývat obnovitelnými zdroji energie a museli ji začít vykupovat od malovýrobců. Na trhu energií se zavedla konkurence a reklama se starala o velké množství “sympatického elektrického proudu”. Samozřejmě byl “zelený” a nešel do sítě z jaderné elektrárny – to alespoň tvrdily barevné prospekty.

V roce 1998 se stal kancléřem politik SPD Gerhard Schröder. Téměř deset let po převratu už byli Zelení zase na koni. Jejich vrcholný politik Jürgen Trittin se stal pověstným kozlem-zahradníkem, když dostal na starost ministerstvo životního prostředí a stal se pánem nad ochranou jaderných reaktorů. S těmi pak udělal krátký proces.

1999 byl vynesen verdikt červeno-zelené kolalice. Jaderná energetika musí z Německa zmizet. Hned v roce 2000 dala koalice na vědomí, že vývoj alternativních zdrojů energie má teď nejvyšší prioritu. O dva roky později uzákoní dokonce “řízený ústup z jaderné energetiky” a změní tím směr, kterým se země ubírala skoro padesát let – od roku 1959.

V praxi to mělo znamenat, že se do roku 2021 odstaví všechny existující atomové elektrárny. Stavba nových elektráren nebo stavba pracovišť, která by zpracovávala vyhořelé palivo, byla zakázána.

V roce 2003 byla skutečně odstavena první z elektráren: Stade.

2005 se politická situace znovu změnila. Koalici červeno-zelenou teď zaměnila tzv. “velká” (koalice obou největších stran). To mělo vliv i na postupné zavírání jaderných elektráren. Teď už to neměl být nevratný rychlý proces – jaderné energetice bylo povoleno přežívat do té doby, než “ji nahradí alternativní zdroje”.

Když se v roce 2009 do vlády dostala liberální FDP, začalo se blýskat na lepší časy. V roce 2010 bylo dokonce povoleno, aby mohly jaderné elektrárny pracovat ještě dalších 8 – 14 let. Navíc se smí znovu začít s průzkumem v místě budoucího úložiště. O deset let dříve průzkumy zakázalo červeno-zelené vedení státu.

Opozice a ty spolkové země, které jsou pořád ještě pod vlivem červeno-zelených stran, se počátkem roku 2011 snaží spolkové rozhodnutí žalovat před soudem. Jen několik dní před … havárií ve Fukušimě.

Fukušima

A právě v tomto momentě (už podruhé v celé neslavné historii plné aktivistické hysterie) se udála havárie na japonské jaderné elektrárně Fukušima. Stejně jako kdysi v Černobylu – i tady šlo o specifickou situaci, úplně jiné a s našimi podmínkami nesrovnatelné podmínky provozu elektrárny. Co naplat – propaganda hrála do karet odpůrců jaderné energetiky a politika se znovu dala ochotně vydírat aktivisty.

Odvolávám co jsem odvolal, slibuji co jsem slíbil

Odsunutí termínu odstávky jaderných elektráren se hned na to odkládá. Kancléřka (na trůně mezitím vystřídala Schroedera Merkelová) mění drasticky svůj kurs, který byl předtím ovlivněn liberální FDP. Podléhá všeobecné a médii enormně přiživované hysterii.

Zavřít se teď má sedm starších jaderných elektráren. Zoufale se hledá důvod, proč to udělat. Důvod pak najde etická komise. Těch sedm starších elektráren je prý velice špatně chráněno proti padajícím letadlům.

Do konce roku 2022 mají být odstaveny všechny jaderné elektrárny v Německu. Sedm vybraných – má být odstaveno okamžitě.

Jen tři měsíce po havárii ve Fukušimě je odhlasován zákon, který likvidaci jaderné energetiky potvrzuje.

Paradoxně tak měla havárie ve Fukušimě daleko větší následky pro německou energetiku a pro německo-evropskou budoucnost, než pro samotné Japonsko.

A dál?

Německo, které se připravilo o nejefektivnější, nejlevnější a zároveň nejekologičtější druh energie, bude nakupovat elektřinu z francouzských nebo českých jaderných elektráren.

Zdroj

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist